Řekněte nám, jak jste se k hodinkám dostal?

Protože jsem jako dítě vyrůstal až po revoluci, takže mě období PRIM, co měli všichni moji starší kamarádi, minulo. Za mě už byly digitálky a všechny možný plastový Swatchky. Moje první hodinky byly Swatch, ale to ještě nebylo ono. První pořádný kovový hodinky byly Adidas, který tehdy stály nesmysl. Měly bílý ciferník a takový nylonový pásek. Mohl jsem tam laborovat, přehazovat řemínky a to mě dostalo.

Ale už váš tatínek byl hodinkovej…?

Tatínek sbíral starý foťáky, sbíral starý hodinky, ale také ne Primky. Měl staré Zenithy nebo staré Oriosy. Ty jsem po něm našel. To bylo první přičuchnutí k mechanickým hodinkám.

Váš první sen? Šetřím na něco, jdu si něco velkého koupit?

Já jsem pořád šetřil na něco, ale pořád to nebyly hodinky. Nejdřív jsem potřeboval kazeťák, abych ohromoval děvčata, potom jsem potřeboval něco, abych se mohl dopravovat. Ale tím, že jsem sjížděl televizi a americký filmy a seriály, tak jsem poprvé zaregistroval Rolex. Když šel policajt do výslužby po třiceti letech, dostal Rolex. Mafiáni měli Rolexy, diktátoři měli Rolexy, “Džejár” nosil Rolexy. Takže první značka, o které jsem měl povědomí, byla Rolex. Tehdy jsem ale samozřejně vůbec netušil, co to stojí.

První slušný hodinky, když jsem si říkal, že by to chtělo něco si pořídit, byly Omega Seamaster, Bondovky z druhé ruky, jednačtyřicítky Quarz, tehdy jsem ještě nechtěl automaty a říkal jsem si, že Quarz je takový bezúdržbový.

A dostavil se pocit štěstí?

No, nedostavil.. :) Jednak mi byly pocitově malý a zjistil jsem, že Quarz není vůbec ono, prodal jsem je a hned si pořídil Tag Heuer Aqua Racer, automaty s Eta a to bylo ono. Safírový sklíčko, strojek krásně chrastil. To byly takový pořádný první hodinky.

A jak to máte s hodinkama dneska? Asi budeme monotematický, ale rozhovor se nám hodně stáčí k Rolex.

Když se bavíme o Rolexu, pro mě byl dřív Rolex pojem, kdo měl peníze, kdo něco znamenal, měl Rolexy. Byl to takový statusvý symbol. Když jsem o tom začal číst, zjistil jsem, že to není jenom značka, že skutečně něčeho dosáhli. Udělali první vodotěsné hodinky, byli na Everestu, že byli v Mariánském příkopu, překonali rychlostní rekord na Daytoně. Není to skutečně jenom to jméno, má to celý nějaký základ, nějaký smysl. To bylo pro mě prozření. V tu chvíli jsem o tom začal uvažovat a dopadlo to tak, že jsem prodal Tag Heuery, Breitlingy, prodal jsem i jedny Maurice Lacroix, limitovanou edici Roger Federer a koupil jsem na E-Bay po nějakém panu doktorovi z Mnichova Milgaussy. Čtyřicítky, dva roky starý hodinky s bleskem namísto vteřinovky a to bylo pro mě totální VAU.

Kdybyste musel mít jen jedny jediný hodinky, tak by to byly?

Jediný hodinky? No, nešel bych do nových, ale do starých. Šel bych do 55 13 Submariner, No Date s malovaným ciferníkem, bezluminovým. Ty jsou takový.. Ty jsou prostě úžasný! To je esence Rolexu.

Můžete se spolehnout, že u jedněch hodinek nezůstalo. Jaké by byly ideální Daytony? Existují vůbec? Jak je to s hodinkami a jejich sdílením mezi přáteli. Mohou být hodinky komunitní záležitostí? Jaktože dokáže Rolex pořád překvapit? A další otázky a odpovědi v tomto živém rozhovoru.

„Mafiáni měli Rolexy, diktátoři měli Rolexy, “Džejár” nosil Rolexy. Takže první značka, o které jsem měl povědomí, byla Rolex.“