Časová osa založení hodinářských značek

Možná vás zde některé letopočty překvapí, faktem ale je, že většina zavedených renomovaných značek za sebou má více než stoletou historii. Jejich začátky jsou většinou opředeny tajemstvím a nejasnými informacemi. Je s podivem, kolik společností zvládlo překonat náročné krize a dodnes se jedná o přední hráče v odvětví. Vášeň, odhodlání a vytrvalost patří mezi klíčové faktory jejich dlouhodobého úspěchu. K tomu ale dodejme, že dnes je mnoho značek sdruženo do konglomerátů, a nejsou tudíž nezávislé, o mnoho z nich bychom jinak přišli. Je proto lehce zavádějící uvádět zde některé značky s původním rokem založení, jelikož dnes se jedná o jejich novodobou éru (například firma Jaquet Droz spadá od roku 2000 pod Swatch Group).

Pestré začátky

První přenosné hodinky se začaly vyrábět v 16. století v německém Bavorsku. Velikostně se jednalo o kompromis mezi nástěnnými hodinami a později kapesními hodinkami. Výrobky běžně zdobily různorodé ornamenty a jednalo se spíše o extravagantní doplněk než ukazatel času. Kořeny prvních stále fungujících hodinářských značek sahají do 18. století. Zprvu se zabývaly vývojem a produkcí kapesních hodinek, převážně ze vzácných kovů. 

Byly to teprve světové konflikty na přelomu 19. a 20. století, které zapříčinily významný nárůst produkce náramkových hodinek. Do 30. let 20. století produkce náramkových hodinek nahradila dokonce 50 % těch kapesních. Ve druhé světové válce vojáci aktivně využívali tyto stroje času, především ty osazené funkcí chronografu. Značky postupně začaly vyvíjet další komplikace a v 50. letech již navrhovaly bytelnější a více funkční typy produktů. Intenzivněji se pracovalo s ocelí a společnosti prováděly série náročných testů a dobrodružných expedic.

Quartzová krize

První sériově vyráběné náramkové hodinky poháněné baterií přišly na svět v roce 1969, využití elektřiny však sahá již do padesátých let. Jednalo se o japonské Seiko Astronaut 350Q, které se staly výsledkem dlouhodobého vědecko-technického pokroku. Oproti mechanickým hodinkám nabízely vyšší přesnost chodu a levnější cenovku. Ke konci sedmdesátých let již převálcovaly mechanické hodinky a v odvětví tradiční hodinařiny propukla hluboká krize. Do té doby švýcarský hodinářský průmysl produkoval cca 50 % světového objemu hodinek. Negativní dopad krize se projevil citelně – mezi lety 1970 a 1980 zbankrotovalo zhruba 1000 švýcarských výrobců hodinek. Luxusní značky byly donuceny přijít s inovativními modely. Nová vlna kreativity přinesla moderní typy hodinek, ze kterých se stalo luxusní zboží, často vnímané jako ukázka statusu jejich majitele.

Nové pohledy

V průběhu devadesátých let vznikla řada dalších hodinářských společností. Ekonomický rozmach vyspělých zemí a touha lidí odlišit se vytvořila poptávku po unikátních produktech. Ty vynikaly především pokrokovými materiály z oblastí motorsportu či leteckého průmyslu a unikátními designovými prvky. Například značky F. P. Journe a Richard Mille se již v oboru stihly naplno etablovat a dnes se jedná o velmi žádané a exkluzivní výrobce. Nové obzory přinesly převratná technická řešení a obecně méně konzervativní přístup přilákal i mladší publikum.

10 nejstarších výrobců hodinek na světě:

1.      Blancpain (1735)

2.      Favre-Leuba (1737)

3.      Jaquet Droz (1738)

4.      DuBois et fils (1751)

5.      Vacheron Constantin (1755)

6.      Arnold & Son (1764)

7.      Urban Jürgensen (1773)

8.      Breguet (1775)

9.      Perrelet (1777)

10.   Girard-Perregaux (1791)