Potřeba přesného měření času
Tak, jak tomu často bývá i v mnoha jiných odvětvích, stálo u zrodu těchto hodinek válečné úsilí. Období mezi dvěma světovými válkami se vyznačovalo překotným vývojem, což s sebou přineslo i potřebu přesnějšího měření času. Letectví bylo jedním z oborů, který v době, kdy navigace probíhala podle papírových map a palubních přístrojů, potřebovalo co nejpřesnější měření času. Zatímco piloti používali palubní chronometry, B-Uhren byly určeny pro navigátory. Jak napovídá název B-Uhren (Beobachtungsuhren), šlo o německé hodinky.
Plánovalo se již od roku 1935
Vše začalo v roce 1935, kdy Adolf Hitler oznámil svůj plán na znovuobnovení německých vzdušných sil a oficiálně vytvořil Luftwaffe. Německo začalo budovat letectvo, i když zpočátku proklamovalo, že jde o civilní účely, aby se vyhnulo porušení Versailleské smlouvy. Tehdejší říšské (německé) ministerstvo pro leteckou dopravu (RLM – Reichsluftfahrtministerium) nebylo zodpovědné pouze za vývoj a výrobu letadel, ale také jejich vybavení přístroji. Jedním z důležitých nástrojů, které bylo třeba objednat, byly také časomíry.
Ordnung muss sein – hodinky podle normy
Němci jsou známí svou pořádkumilovností a smyslem pro detail. V RLM proto vznikl požadavek na hodiny, chronometry a číselníky (Uhren, Chronometer, Ziffernblätter), který se týkal se vývoje nových časomír. Zde je výtah z první specifikace požadavků:
1)velká odolnost proti vibracím,
2) absolutní spolehlivost při nízkých teplotách do -20°C,
3) spolehlivý a přesný chod strojku i za situací uvedených v bodech 1) a 2).
Z hlediska vnějšího tvaru musí být všechny pozorovatelské (navigátorské) hodinky (B-Uhren) navrženy jako náramkové. Pokud jde o požadavky uvedené pod 1) a 2), v současné době nejsou s těmito body u německých hodinek žádné zkušenosti, nelze tedy říci nic obecného, zejména o spolehlivosti německých hodinek při nízkých teplotách.
Otázkou, kterou je třeba prozkoumat, je, zda by B-Uhren měly mít zařízení pro zastavení sekundové ručky, aby bylo možné hodinky jednoduše a přesně seřídit.
(Bundesarchiv Freiburg)
Na konci vývoje vznikly hodinky, které kromě výše uvedeného splňovaly navíc další požadavky. Pro ochranu před zmagnetizováním od přístrojů byl strojek ukryt pod krytem z magneticky měkkého železa (efekt Faradayovy klece). Zrealizován byl i výše zmíněný požadavek na možnost zastavení sekundové ručky. Čitelnost byla zaručena nejen ve dne, ale pomocí luminiscence také za šera a v noci. Seřizování a natahování hodinek se realizovalo přes velkou korunku, což muselo být možné i v leteckých rukavicích. Nakonec vznikla norma, která jasně popisovala požadavek na rozměry: průměr 55 mm a výšku 21 mm včetně klenutého skla. Normou byl předepsán také dvojitý extra dlouhý řemen, který šel nasadit přes rukáv letecké bundy a měl speciální zapínání.
Baumuster A Baumuster B
Číselník B-Uhren existoval ve dvou provedeních. Baumuster A měl pouze vnější stupnici s rozdělením na minuty (popř. sekundy) a označení hodinových indexů pomocí arabských číslic. Později (cca od roku 1941) uvedený Baumuster B měl stupnice dvě. Vnější stupnice byla minutová (sekundová) s popisem pětiminutových indexů (5 až 55) a označení hodin bylo na vnitřní stupnici. Proto došlo i ke zkrácení hodinové ručky. Obě verze číselníků měly na pozici 12 hodin šipku nebo trojúhelník pro snazší orientaci.
Speciální přístroj s přesným označením
Nešlo o běžné hodinky, ale o přístroj, který posádky letounů fasovaly před letem a po letu jej opět vrátily. Rozměr hodinek ani neumožňoval používat B-Uhren jako běžné hodinky. Díky velkým rozměrům ale byly hodinky ještě lépe čitelné a velké pouzdro také umožňovalo použít robustnější (tj. odolnější a přesnější) strojky pro kapesní hodinky. Všechny B-Uhren měly na pouzdře na pozici 9 hodin označení normy FL23883.
- FL = Flugwesen (letectví)
- 23 = navigace
- 883 = označení typu
Výrobou B-Uhren pověřila německá armáda pouze pět firem. To, které značky to byly a kdy a jakým způsobem došlo k oživení tohoto designu, je popsáno v článku B Uhren – Velká pětka a návrat legendy