IWC Ingenieur

Slovo Ingenieur pochází z francouzštiny a latiny, kde slovo ingeniator označuje někoho, kdo vytváří nebo používá stroj. Inženýři jsou osoby, které navrhují a vytvářejí konstrukce, stavby, materiály a systémy s ohledem na kladené požadavky. Označení Ingenieur dobře symbolizuje mechanické hodinky, které si zakládají na designu, řemeslném zpracování a praktičnosti. 

Navzdory tomu, že IWC sídlí ve městě Schaffhausen, ve kterém se hovoří německy, je jazykem hodinek francouzština. Za volbou tohoto jazyka stojí tehdejší technický ředitel Albert Pellaton, který pocházel z francouzsky hovořící oblasti Švýcarska.

První „inženýry“ – Ingenieur ref. 666

Historie modelu Ingenieur se začala psát v roce 1955, kdy byl poprvé uveden na trh. Označení hodinek bylo přímo ďábelské: Reference 666. Hodinky měly průměr 36,6 mm, byly vyráběny v různých provedeních číselníku a materiálech pouzdra (nerezová ocel, zlato). Jako luminiscenční materiál se tehdy používalo radium. Srdcem hodinek byl nový kalibr 85, který byl prvním vlastním strojkem IWC s automatickým nátahem. Za vývojem kalibru 85 stál tehdejší technický ředitel Albert Pellaton. Nejdůležitější inovací tohoto strojku bylo výrazné zvýšení efektivity automatického nátahu. Nyní nese tato inovace označení po svém tvůrci: Pellaton system. 

Kvůli neustále vzrůstajícímu množství elektronických zařízení, která vytvářela magnetické pole, byly hodinky vybaveny krytem strojku z magneticky „měkkého“ železa. Tento prvek využívá principu označovaného jako Faradayova klec. Faradayova klec je založena na tom, že elektrický náboj je soustředěn pouze na povrchu vodiče, nikoli v jeho objemu. To znamená, že uvnitř dutého trojrozměrného objektu z (dokonale) vodivého materiálu (u IWC magneticky „měkké“ železo) elektrické pole nepůsobí. Výsledkem tohoto opatření je ochrana strojku před magnetickým polem, které by mohlo ovlivnit chod strojku.

Ceník z té doby uvádí, že ocelové provedení IWC Ingenieur bez datumovky stálo 350 CHF. Hodinky s datem byly v ocelovém provedení za 460 CHF, ve 14karátovém zlatě za 788 CHF a v 18karátovém zlatě za 1 125 CHF. Pro představu o tehdejší hodnotě Ingenieur 666 v ocelovém provedení bez data: v USA měly stejnou hodnotu jako 1 432 vajec a pracovník v průmyslu si mohl za svou průměrnou měsíční mzdu koupit troje tyto hodinky (kde jsou ty doby…).

O tom, že o takové hodinky byl v té době zájem, svědčí i to, že podobně zaměřený model, Milgauss s ochranou proti magnetickému poli, uvedla o rok později (v roce 1956) i švýcarská firma ROLEX.

Jumbo „inženýry“ – zrození legendárního Genta designu – ref. 1832

Dalším důležitým milníkem v historii modelové řady Ingenieur byl redesign vytvořený Geraldem Gentou, asi nejuznávanějším hodinářským designerem minulého století. Zatímco dosud měl Ingenieur vzhled klasických hodinek, nové provedení od G. Genty mělo netradiční a nezaměnitelný vzhled pouzdra, na které navazoval integrovaný náramek. Roku 1976 spatřil světlo světa model Ingenieur SL (Steel Line), ref. 1832, kterému se přezdívá Jumbo. Charakteristickými prvky byly: luneta s pěti otvory, číselník s unikátní strukturou a integrovaný náramek s články ve tvaru H. Hodinky měly průměr 40 mm a výšku 12 mm, což v té době nebylo zrovna málo.

Kvůli lepšímu tlumení nárazů byl automatický kalibr 8541 uchycen na gumových tlumičích. Samozřejmě nechyběl ani kryt z magneticky „měkkého“ železa, který strojku poskytoval ochranu před magnetickým polem až do hodnoty 80 000 A/m (ampér na metr). 

Hodinky ale předběhly svou dobu a i přes velmi inovativní prvky jak v oblasti designu, tak na poli techniky nebyly ve své době bestsellerem a přes různá provedení se jich v následujících letech prodalo je málo přes 1000 ks. 

Ceník z té doby uvádí, že Ingenieur SL s ocelovým náramkem stály 2 100 CHF. Pro představu o tehdejší hodnotě: v USA měly stejnou hodnotu jako 11 076 vajec a pracovník v průmyslu si mohl za průměrnou měsíční mzdu koupit 1,5 ks Ingenieur SL s ocelovým náramkem. Ve srovnání se situací v roce 1955 to znamenalo celkem výrazný nárůst ceny hodinek.

Nyní jsou Ingenieur SL, které se dochovaly, jedněmi z nejvyhledávanějších exemplářů zdlouhé historie značky IWC a jsou nabízeny za cenu okolo 27 000 euro. 

Kapesní „inženýry“ – Ingenieur SL Pocket Watch – ref. 5215

Zajímavým krokem ze strany IWC bylo uvedení kapesních „inženýrů“. Vyráběly se mezi lety 1982 a 1997. Model nesl označení Ingenieur SL Pocket Watch, ref. 5215, a svými vlastnostmi se blížil náramkovým hodinkám. Měl safírové sklo, hacking (zastavení sekundovky při seřizování), vodotěsnost 30 metrů, pro řadu Ingenieur neodmyslitelnou lunetu s pěti otvory, strukturovaný číselník a kryt z magneticky „měkkého“ železa, který strojku poskytoval ochranu před magnetickým polem až do hodnoty 40 000 A/m. Uvnitř pomalu, ale spolehlivě tikal kalibr 9520 s manuálním nátahem.

Jak se asi dá předpokládat, o tyto kapesní hodinky nebyl příliš velký zájem a malý počet kusů, jež se prodal, asi většinou skončil v rukou sběratelů.

Nejodolnější „inženýry“ Ingenieur 500 000 A/m – ref. 5215

Ale IWC v inovacích nepolevilo a v polovině devadesátých let spojilo své síly s expertem v oblasti metalurgie, profesorem Steinemannem a Dr. Straumannem (Straumann Institute). Cílem této kooperace bylo vytvoření zcela antimagnetických nebo diamagnetických hodinek. Oba výrazy mají podobný význam, v kontextu hodinářské historie autor tohoto článku chápe jako antimagnetické hodinky ty, jež mají nějakou ochranu svých částí reagující na magnetické pole, zatímco diamagnetické jsou hodinky, jejich součástky jsou z materiálů, které magnetické pole nijak neovlivňuje. 

Výsledkem jejich snažení se stal model Ingenieur 500 000 A/m, ref. 3508, který byl uveden v roce 1989. Hodinky se vůči předchozímu modelu zmenšily a měly průměr 34 mm a výšku 8,8 mm.  Jako strojek sloužil velmi výrazně přepracovaný kalibr ETA 2892. Mezi jeho hlavní úpravy patřily: vlásek setrvačky vyrobený ze speciální slitiny niobium-zirconium, rotor z 21karátového zlata a samozřejmě kryt z magneticky „měkkého“ železa. 

Hodinky byly testovány prostřednictvím MRI skeneru (magnetická rezonance) a obstály až do hodnoty 3 700 000 A/m (4.65 tesla). Pro lepší pochopení snad dobře poslouží následující informace. Magnetické pole Země je cca 0,0005 tesla, většina dnešních moderních MRI skenerů pracuje s polem 1,5 tesla. Elektromagnet používaný na autovrakovištích emituje pole okolo 1 tesla. Je neuvěřitelné, že existují náramkové hodinky o průměru 34 mm a výšce 8,8 mm, které půjdou přesně i po působení tří magnetů, z nichž každý je schopen bezpečně zvednout osobní automobil. IWC potom model skromně označilo Ingenieur 500.000 A/m. 

Přes vynaložené úsilí při výzkumu, vývoji i výrobě byla cena hodinek 4 250 CHF. Říká se, že proces výroby vlásku ze speciální slitiny byl tak nákladný, že i přes vysokou cenu hodinek IWC prodělávalo na každém kusu prodaných hodinek. Model IWC Ingenieur 500 000 A/m byl v prodeji pouhé čtyři roky a počet kusů prodaných za tu dobu se odhaduje na 3 000. 

Nejrozšířenější „inženýry“ – Ingenieur automatic – ref. 3227

S přezdívkou “Ingenieur Automatic”, ref. 3227, přišel v roce 2005 na scénu model, který si zachoval charakteristické rysy Gentova „Jumbo“ designu, ale zároveň ho inovoval. Nový vzhled přinesl ostřejší hrany, méně zaoblení. Narostla také velikost pouzdra, průměr 42,5 mm a výška 14,5 mm. Tyto hodnoty mohou být zavádějící, protože hodinky působí výrazně větším dojmem a s náramkem mají hmotnost úctyhodných 216 g. 

Hodinky poháněl inhouse (manufakturní strojek) kalibr 80110 s frekvencí 28 800 pokmitů (4 Hz) za hodinu, integrovaným tlumičem nárazů, Pellaton systémem a rezervou nátahu 44 hodin. Strojek měl opět kryt z magneticky „měkkého“ železa, který mu poskytoval ochranu před magnetickým polem až do hodnoty 80 000 A/m.

V roce 2008 byl uveden model ref. 3228 se stejným designem, ale kompaktnějším pouzdrem o průměru 40 mm a výšce 13,5 mm. Zajímavostí je absence antimagnetického krytu a prosklené dýnko, jež umožňuje pokochat se pohledem na kalibr 80111 s Pellaton systémem.

Aktuální „inženýry“ – Ingenieur Automatic 40 – ref. 3289

I dnešní doba má své „inženýry“, které nesou označení 3289. Po opravdu mohutných modelech z předchozích let, které dobře seděly zejména na silnějších zápěstích, se IWC vrátilo ke kompaktnějším rozměrům. Pouzdro má průměr 40 mm a výšku 10,7 mm. Sami designéři IWC charakterizují ref. 3289 jako ergonomický a dobře nositelný na jakékoliv velikosti zápěstí. 

Tento model na první pohled zaujme tím, že jsou po stranách korunky umístněny výstupky sloužící jako její ochrana. Další, méně nápadná, ale znalci a fanoušky jistě velmi diskutovaná změna se týká lunety, či spíše jejího uchycení. Od roku 1976 se v ní nacházelo pět prázdných otvorů, zatímco nyní jsou v otvorech umístněny šrouby se šestihrannou hlavou. Nejde osamoúčelný designový prvek, luneta je pomocí těchto šroubů uchycena a IWC nezaručuje, že hlavy šroubů budou všechny ve stejné poloze.

Ingenieur Automatic 40 jsou osazeny automatickým inhouse kalibrem 32111 s rezervou nátahu 5 dní (120 hodin). Frekvence strojku je 28 800 pokmitů za hodinu (4 Hz). Strojek má 21 kamenových uložení, skládá se ze 163 dílů a je opět chráněn prostřednictvím krytu zmagneticky „měkkého“ železa. 

Ingenieur je zkrátka legenda, jedna z nejpopulárnějších řad firmy IWC, bezesporu je nejoblíbenější mezi těmi, kteří mají vztah k technice. Za zhruba 70 let své existence prošla tato řada bouřlivým vývojem a četné inovace dokázaly, že tyto hodinky nemají své spojení s technikou založeno pouze na designu. Množství různých modelů, které se za tu dobu objevily, je neuvěřitelné. Vystřídané materiály pouzdra: nerezová ocel, titan, zlato, keramika. Strojky byly použity mechanické i quartzové, ty mechanické byly v některých případech z oblasti špičkové hodinařiny a zahrnovaly takové komplikace, jako jsou věčný kalendář, fáze Měsíce na obou polokoulích, Double Chronograph atd.